Materiál hodinkových strojků

V dalším díle o hodinkových strojcích se podíváme na základní materiály, které se na výrobu hodinkových strojků používaly a používají. Řeč bude hlavně o oceli a mosazi, nezapomeneme však také zmínit dřevo a plast.

Začít samozřejmě musíme o oceli, respektive u „uhlíkové oceli“, což byl vůbec jeden z prvních materiálů, který se používal na výrobu hodinkových strojků. Ocel byla totiž nejideálnějším materiálem pro svou pevnost, odolnost a dlouhou životnost. Z „uhlíkové oceli“ bylo možné vyrobit velmi přesné součástky jako jsou ozubená kola, hřídele a spojovací součástky. Dalším materiálem, který se prosadil byl mosaz, tedy slitina mědi a zinku. Tento materiál je pro hodináře jako stvořený, neboť pěkně vypadá a velmi dobře odolává korozi. Mosaz se rovněž velmi dobře obrábí, protože je mnohem měkčí než ocel. Mosaz je tedy pro hodináře velmi oblíbeným materiálem dodnes, zvláště u mechanických hodinek. Dneska se samozřejmě mosaz kombinuje s ostatními materiály jako je nikl, rhodium, zlato či stříbro, přesto je stále nezastupitelným materiálem v hodinářském průmyslu.

 

         

 

Ve výčtu materiálů jsme na začátku také zmínili netradiční dřevo a novátorský plast. Dřevo v hodinkách je zvláštní, přesto se používá velmi dlouho. Už v lidových hodinách jde vidět, že dřevěná byla nejenom kostra stroje, ale také ozubená kola i hřídele. Plast se do hodinářství dostal mnohem později, v podstatě až po druhé světové válce, kdy přichází velká inovace nových materiálů. Ve strojku mechanických hodinek samozřejmě není mnoho součástek, které by se místo osvědčené a pevné mosazi či oceli daly nahradit lehkým plastem. Přesto si plasty našly místo i tam, nejprve se plasty dávaly do ručkového soukolí. Později přešly plasty především do elektrických hodinek, kde se velmi osvědčily.

Další články

Přejít do magazínu